Vím, že nevím nic, s tím chodím do ulic, Am D G C s sebou v hlavě nosím pár lidských slavíků hvízdavých, Am D G psům, co páni venčí, příběh vyprávím. G C G C 2. Rád život popíjím, zní krásnou árií, Am D G C k ní se přidá chór mých dávných slavíků plechových, Am D G jednou ztichnou až ten příběh dopovím.
Sókratés si proto řekl: "tak on neví, já také nevím, ale on si myslí, že ví, a já vím, že nevím; já vím, že sice mnohé věci jsem zjistil a doufám, že mnohé další se zjistit dají, ale abych mohl říct, že vím, že jsem ten, kdo tu moudrost má v kapse, to říct nikdy nemohu."
.
